Název Žlutá řeka (Huang he), poprvé doložený před dvěma tisíciletími v období dynastice Chang a výstižně charakterizuje zbarvení řeky způsobené unášenou zeminou. Střední a dolní povodí Žluté řeky je kolébkou čínské civilizace. Prvním zaznamenaným "objevitelem" pramene byl Rus Prževalskij v roce 1884.
Žlutá řeka je se svou délkou 5 464 km druhou nejdelší čínskou řekou a pátou nejdelší řekou na Zemi. Na celé své trati neopouští Čínu. Pramení v Tibetské náhorní plošině ve výšce 4899 m nad mořem a míří na východ. Ze severočínské provincie Čching-chaj se klikatí mezi horskými masivy, protéká velkými jezery Gyaring a Ngoring. Po opuštění hor se stáčí k severu a velkým obloukem s mírným spádem obtéká plošinu Ordos. Poté řeka míří rovnou k jihu a prodírá se až několik set mocnými sprašovými vrstvami (spraš = světle žlutavá až nahnědlá zemina, nevrstevnatá, v prstech rozemnutelná, skládající se z jemného křemitého prachu s obsahem uhličitanu vápenatého, jehož přítomnost se pozná i pouhým okem podle vyloučenin). V míště zvaném Chu-kchou, česky Hrdlo konvice, vytváří působivé peřeje. Tady se mezi skalami její tok zužuje z 500 na necelých 50 metrů a propadá se za ohromného hukotu o 18 metrů níže. Poté se stáčí opět k východu, protéká údolím San-men-sia, míjí starobylé město Luo-jang a pozvolna se deltou vlévá do Žlutého moře.
Od polohy při Žluté řece odvozují svůj název provincie Che-pej a Che-nan - doslova "Severně řeky" a "Jižně řeky". 1000 km od pramene leží Lanzhou, první velké město na Žluté řece, které dostalo díky svým továrnám a rafineriím, zpracovávajícím ropu vytěženou v Gansu, nelichotivý titul "nejvíce znečištěné město na světě". Lanzhou je jedno z 33 čínských měst, které má více než 1 milion obvyvatel. Do tohoto města Žlutá řeka vtéká již jako veletok.
Další milionová města na Žluté řece Baotou i administrativní středisko Hohhot v ní vyrostla jako zázrakem, který je ovšem vysvětlitelný: u dřívější karavanní stanice Baotou tím, že nedaleko jsou ložiska železa a uhlí (ideální kombinace pro veliký hutní kombinát), a u Hohhotu tím, že město učinili svým opěrným bodem při invazi v roce 1931 Japonci, kteří pak nuceně opustili Vnitřní Mongolsko až o čtrnáct let později.
Na toku Žluté řeky je vystaveno i několik přehrad, nejznámější je poslední dokončená, která byla pojmenovaná Tři soutěsky. Splavná není téměř nikde. Průtok Žluté řeky je dosti nepravidelný, u ústí se pohybuje kolem 1 500 až 2 000 m³/s. V každém kubickém metru vody se na dolním toku řeky valí 37 kilogramů hlíny/m³. Ta zabarvuje nejen veletok, nýbrž i moře, do něhož se vlévá: Žlutá řeka končí ve Žlutém moři. Nárazovitě přitom tyto hodnoty mohou dosáhnout až 600 kg/m³! Každým rokem tak řeka přemístí 1,5 miliardy tun materiálu. Z tohoto množství přibližně tři čtvrtiny odplývají do Pochajského zálivu, který se tak rok od roku zmenšuje o několik set metrů. Zbylá jedna čtvrtina plavenin se ukládá na dolním toku, kde jednak zanáší přehrady, a za druhé každým rokem zvyšuje úroveň říčního dna o několik centimetrů. Důsledkem je, že řeka sevřená v průběhu staletí navyšovanými ochrannými hrázemi, teče až několik metrů nad úrovní okolní krajiny. Pokud dojde k jejímu vytržení se z hrází, škody na lidských životech a majetku budou nedozírné. Domníváme se tak na základě povodní z roku 1887 a 1931, kdy si každá z nich vyžádala přes milion obětí, protože dolní tok Žluté řeky je jednou z nejhustěji osídlených oblastí Číny.
Plocha povodí Žluté řeky nepokrývá ani desetinu kontinentální Číny. Není na něm nouze o úrodnou půdu, velká část povodí však trpí nízkými srážkami a další velká část rozléváním řeky v záplavách, jimiž je Žlutá řeka neblaze proslulá. Přesto to bylo právě na Žluté řece, přesněji řečeno na jejím středním toku, kde měly sídlo první známé dynastie a odkud vzešla před čtyřmi až pěti tisíci lety čínská civilizace. A přes svou smutnou pověst patří dolní část povodí k nejlidnatějším oblastem světa.
Žlutá řeka během věků změnila i trasu svého dolního toku v ploché krajině, proto se na historických mapách zobrazuje různě. Dochované změny toku jsou známé 26 x, například z let 602 př. n. l., v roce 11, 893, 1048, 1194, 1289, 1324 a 1853, od tohoto roku teče v nynějším korytě.
Zdroj: Internet, Vladimír Plešinger

Je to totalni kravovina,protoze jsem hledala ZNEČIŠTĚNÍ ŽLUTÝ ŘEKY!!!!!