close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Privlaka 2009

26. srpna 2009 v 16:30 |  Chorvatsko
Poslední červencový týden patří už několik let Chorvatsku. Po předloňském Sukošanu, loňském AC Stupice v Premantuře, letos míříme do místa, které se jmenuje Privlaka.

Rozhodli jsme se, že pojedeme trasou Brno - Bratislava -
Rajka - Mosonmagyaróvár - Csorna - Szombathely - Körmend - Lenti/Lendava - Čakovec - Zagreb - Posedarje - Nin - Privlaka. Jelo se pohodlně, s krátkými třemi zastávkami nám cesta trvala 10 hodin. Cestou jsme viděli ještě stále pozůstatky války v této oblasti, ve vesnicích jsou stále ještě vidět zásahy kulek v omítkách domů. Spousta jich je sice už opravených, ale při pohledu na ty neopravené, mi běhal mráz po zádech, ač venkovní teplota dosahovala 35 °C ve stínu.
Po příjezdu do Privlaky nás opět čekala lahůdka, hledání apartmánu. Naštěstí jsme měli ubytování zajištěné z domu přes internet, takže jsme se řídili šipkami, které nás tentokrát celkem dobře nasměrovaly.
Městečko Privlaka se rozkládá na jihozápadně od královského hradu Nin, první zmínka o ní je z roku 1296. Obyvatelé se zabývají zemědělstvím, vinohradnictvím a turismem. Jsou tu čtyři kostely: Sv. Barbary, Sv. Kateřiny, Sv. Vida, Sv. Marie. Privlaka má i svůj prapor a znak. Ve znaku má mořského koníka v modrém poli, prapor je žlutý a uprostřed má umístněný znak.
Privlaka je místo, ležící na prostorném, rovném poloostrově. Privlaka má několik místních částí - např. Sabunike, Škrapavac, Batalaža. Tři strany poloostrova lemují pláže - písečné, kamenité i s betonovými platy. Čistý vzduch činí Privlaku atraktivní pro lidi se zdravotními problémy - je tu krásně pro lidi, které trápí astma, revma a asrtritida a další choroby. Moře je velmi mělké a má písčitné dno, místy je na dně léčivé bahno. To dělá Privlaku velmi atraktivní pro rodiny s dětmi. V části Sabunike je podzim ráj pro surfaře. Je to druhá nejoblíbenější oblast v Chorvatku, protože tu vanou větry z pohoří Velebit. V Sabunike také najdeme infocentrum, telefonní budku, market, zábavní centrum pro děti.
Ve městě je spousta apartmánů, pokojů, hotelů a kempů ( z nichž největší je Maritime). Na výlet se dá vyjet na nedaleký ostrov Vir, spojený s pevninou mostem, do Zadaru, do národních parků Krka, Paklenica a Kornati. Tyto informace mám načerpány z obecních stránek, tedy www.privlaka.hr.
Na nás čekal v místní části Batalaža objednaný apartmán s velmi milou paní domácí Anitou. Nevím, jestli byl dům nově postavený nebo jenom zrekonstruovaný, nicméně velice pěkný a útulný. Anita pronajímá apartmány a v zahradě má camp, ve kterém byli turisté převážně z Německa a Holandska, se svými pojízdnými "domy" nebo s karavany. Musím zase odbočit - viděli jsme nevídané a všichni jsme to se zaujetím sledovali. Holanďan odjížděl domů, měl auto a karavan. Nacouval si autem, vytáhl dálkový ovladač a karavan si dálkovým ovladačem navezl na tažné zařízení auta. Někdo si tak pouští autíčka, pán celý karavan… Byla to bomba, jen mě mrzí, že jsem netočila ani nefotila, protože je to fakt neuvěřitelné.
Ale zpět k apartmánům - měli jsme pronajatý čtyřlůžkový, tedy jedna ložnice a v kuchyni rozkládací dvoulůžko. Koupelna se sprchovým koutem, v kuchyni kombinovaný sporák včetně trouby, velká lednice s mrazákem, stůl a židle, televize se satelitem - takže manželovi neunikly české zprávy a dceři s kamarádkou nic z MTV;-). Na obrovské terase jsme měli plastový nábytek, takže taky pohoda. Přes silnici jsme chodili na pláž, byla soukromá, travnatá a s plastovými lehátky volně k zapůjčení. Samozřejmostí byla sprcha a to, že jsme ji okupovali sami… Do mělké vody s písečným dnem se šlo po třech schůdcích, jedinou nevýhodou bylo to, že voda byla opravdu mělká, a to hodně, hodně daleko. Než jsem z ní vylezla zpátky na břeh, už jsem obvykle měla suché plavky… Milé bylo to, že majitelka apartmánů každé ráno položila na společný stůl něco ze své zahrady, takže jsme měli k dispozici rajčata, papriky, vodní i žlutý meloun, broskve, holky dokonce jeden den dostaly i banány. Týden utekl jako voda, paní domácí nám vrátila pasy, my jsme jí zaplatili, na cestu dostali podle jejích slov malý meloun (ve skutečnosti měl asi sedm kilo) a vyrazili domů. Zpáteční cesta trvala o trošku déle, zdrželi jsme se na cestnině u Zagrebu, ale i tak jsme byli za necelých 12 hodin doma. Prostě zase jedna super dovolená…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters