close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Praha, Avril, 8.7.2008

26. července 2008 v 14:23 |  Česká republika
Tak jo. Je to tady. Pro mou dceru tak dlouho očekávaný den, den koncertu její nejoblíbenější zpěvačky Avril Lavigne v Praze. Podmínku účasti - nejhůř dvojky na vysvědčení s jednou povolenou trojkou, z češtiny - splnila, tak nám nic nebrání, abychom vyrazily. Lístky na koncert - na sezení sektor 113 v 8. řadě, sedadlo 1,2 za 790,- jeden - i na "žluťáka" už máme, všechno sbaleno, táta maže ráno do práce, tak si s náma zajíždí ke Grandu a vypouští nás z auta přímo na starém autobusovém nádraží. Po chvilce čekání nastupujeme do autobusu, nafasujeme sluchátka, čtivo, pití odmítáme. Cestou koukáme na film "Rebelové", Lucka to řeší svými písničkami v mobilu. Utíká to, za dvě a půl hodiny vystupujeme na Florenci. Jdeme spolu na metro, ale napřed musím nastudovat jízdné v pražské dopravě. Takže kupuji příslušné jízdenky (a něco do zásoby) a jedeme okouknout O2 arénu. Vystupujeme z metra a mě mile překvapuje, že jsme přímo naproti našemu severnímu vstupu. Je něco málo po půl jedné a už to tu okupuje asi stovka fanynek a fanoušků. Ale holky ve věku zrhuba 15 let převažují. Lucka chce arénu obejít, ani se moc nebráním, času máme dost. Okukuje plakáty na koncerty, toužebně vzdychá, že by jeden tak velký chtěla s Avril taky… Ach jo… Najednou tam vidím jeden pohozený, tak jí říkám, že jestli si jej doma "vyžehlí" a bude po Praze nosit, ať si jej klidně vezme. Lucka radostně maže pro plakát. Našeho počínání si všiml pán, který zrovna měnil plakáty na nějakou akci. A teď jen doufám, že z mého následujícího povídání nebude mít průšvih (jestli ano, moc se mu omlouvám). Protože když nás viděl, přišel k nám a ptal se, jesli chceme plakát. My, samozřejmě, že ano. A že ať si tedy přijdeme ve čtvrtek, že se budou sundávat. Naše zklamané obličeje mu asi prozradily, že touto cestou se k plakátu nedostaneme. Tak prý jestli máme tak čtvrt hodiny času teď. Jistě, do večera času dost. A jestli nám nebude vadit, když ten plakát bude trošku menší. Nevadí, hlavně, když bude. Tak prý ať počkáme u vchodu, že nám jej donese. Najedou se k nám přidal další pán, který se také ptal po plakátu. A tak, že mu jej prý donese taky. Tak jsme čekali už tři. Já s Luckou a cizí chlap. Dali jsme se do řeči, on je prý z Brna, odkud jsme my? No, slovo dalo slovo, nabídl se, že nám plakát přiveze do Brna autem, abychom jej při courání po Praze nezničily. Vyměnili jsme si telefonní čísla, ještě chvilku klábosili a už byl zaměstnanec O2 arény u nás a podával nám plakáty. Nebyly to ty menší, byly to ty, které Lucka tak obdivně okukovala ve vývěskách. Plakát 86 cm široký a 150 cm vysoký. Takže spokojenost největší. Tímto oběma pánům velice děkuji, je vidět, že milí a hodní lidé ještě opravdu existují (pravda, ukázalo se, že oba jsou původem z Moravy:D).
Pak jsme s Luckou vyrazily na oběd, našly jsme si nedaleko arény pizzerii, nacpaly se pizzou, zapily to kolou a vyrazily do víru velkoměsta. Tramvají jsme přejely ke Karlovu mostu, uličkami se propletly k Benátské kapli a potom k orloji, prošli si Celetnou (zmrzlina za 50,- - asi by mi ani nechutnala), koukli ke Swarovskemu, přesunuly se na metro a ujížděly zpátky k aréně. Bylo asi půl šesté večer, chvilku jsme tam poseděly a koukaly na hemžení, lidí přibývalo a přibývalo, myslela jsem si, že tam budu nejstarší, ale nakonec to tak zdaleka nebylo. V šest se otevřela aréna, my tam šly tak v půl sedmé, prošly jsme rentgeny, v kabelce jsem měla asi velký binec, když jsem prošla s foťákem i deodorantem, a Lucka opět zajásala. Neomylným zrakem objevila krámek s tričky, butony, hrníčky apod. s logem Avril. Nevěděla, co by si vybrala, mě se nejvíc líbil hrnek, u ní zvítězilo tričko - černé, na přední straně Avril v leže s kytarou, na zadní seznam evropských měst, které navštívila v rámci turné. Praha je poslední před Vídní. Pak odlétá do Ameriky. Ceny? Tričko 500,-, kalhotky 250,- butonky 4 za 100,-, hrnek 200,-, praporek 250,-, mikina 1000,-. Na vedlejším stánku ještě klíčenky s fotkou (300,- - vypadá to jako rádoby "VIP karta"), blikátko za 200,-. Ještě chvilu postáváme, v půl osmé se otvírají vstupy a my se jdeme usadit. Lidé tápou, sedají si třeba do jiného sektoru (jako např. naše dvě sousedky), v sektorech na stání jsou nejvíc obležená přední zábradlí. Hala se pomalu plní, dokonce jsou lidé i tam, kam se původně vstupenky neprodávaly. Vedle nás ve finále usedá pár anglicky mluvících postarších lidí s dvěma dcerami. Pozorujeme, jak stoupá osvětlovač ke stropu, smějeme se, když ve spolupráci s "kouzelníkem" zaměřuje reflektory.
Jako předkapela v osm nastupuje skupina Imodium. Komu připadá název skupiny známý, ale neví odkud, poradím - jsou to prášky na průjem:D Ale kluci průjem nevyvolali. Ani zvracení. Fajn partička z Broumova, rozjeli to parádně. Jako rozjezd to nemělo chybu (jinak www.imodiumband.cz) . Asi po půl hodince je pauza, padá černý závěs, stmívá se, objevuje se komplet pódium pro hlavní koncert. Rozsvítí se velkoplošná obrazovka a spray kreslí pěticípou jednotahovou hvězdu. Koncert začíná. Drobná holka z Kanady to rozjíždí, zpívá písničky ze svého posledního alba The Best Damnthing, jsou mě důvěrně známé z Lucčina pokojíčku. Ale prostě naživo to nemá chybu. Pravda, občas jí to trošku ujede, ale je vidět, že si koncert užívá a že je jí snad v Praze s námi dobře. Krásná holka, super show, bezva kapela a v neposlední řadě i tanečníci. Lucka skoro po každé písničce nadšeně píská na prsty, fotíme (ač je to zakázané) o sto šest. Kdo ví, kdy si to zopakujeme. Atmosféra graduje, koncert končí. Ještě si vytleskáme a vydupeme přídavek, Avrilinu "vystřelovací" písničku Sk8er boy. A je konec, světla se rozsvěcují, zhruba po hodině a čtvrt vypalovaček opouštíme halu. Lidé se rozcházejí, my čekáme, až pro nás přijede táta. Sedíme na obrubníku, čekáme a z Lucky vypadne hlubokomyslná věta… "To ti bylo fajn. Ale bylo to jako čekání na Ježíška. Tři měsíce jsem se těšila a najednou je to pryč. To se taky těším celej rok a dárky jsou za deset minut rozbalený…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters