Ve čtvrtek jsme se domluvili, že když "připlul" Titanic až do Brna, uděláme se rodinný výlet na výstavu. Takže v pátek 18. dubna 2008 nadešel ten velký den, kdy manžel s dětmi přijeli za mnou do práce, vyzvedli mě a vyrazili jsme.
Výstava Titanic je umístěná v budově, vznosně nazvané Titanic Hall, my skorobrňáci víme, že jde o starý Bauhaus na Vídeňské za M-palácem. Přijeli jsme na parkoviště a vydali se koupit vstupenky. Ty sice lze zakoupit i přes Ticketpro v předprodeji, ale my to rozhodli risknout a koupit je na místě. Jde to. Ve všední den vstupenka pro dospělého stojí 250,-, pro dítě a studenta 220,-, o víkendech a svátcích je to o 50 Kč dražší. Ze mě tedy v pátek vypadlo za dva dospělé a dva mládežníky 940,- korun. Celkem ranec. Nesmí se fotit, ani pořizovat videozáznamy.
Při vstupu do haly procházíte turniketem, který si přečte z čárového kódu vstupenky, že můžete vstoupit - vstupenky jsou totiž prodávány na čas. Pak si můžete odložit bundy, deštníky, koupit si občerstvení a vyrazit do části výstavní. Tam Vás uvítá hosteska v námořnickém oblečku a nabídne Vám palubní lístek se jménem skutečného pasažéra. Vstupujete do výstavní části. Tady uvidíte to, co se společnost, zabývající se prozkoumáváním zbytků vraku, rozhodla předvést světu. Je tu porcelán z I. a III. třídy, dále jsou tam také staré šperky, různé peníze (které se uchovaly v trezoru Titanicu), jsou zde také ukázky kajut I. a III. třídy, část ponorky, která se potápí k vraku Titanicu a za jejíž pomocí jsou artefakty vyzvedávány. Na stěnách jsou umístěné velkoformátové fotografie pasažérů lodi a jejich krátké osobní příběhy. Výstavou procházíme za soustavného hučení lodních motorů, jdeme kolem kapitánského můstku.V jedné z posledních místností si můžeme sáhnout na "ledovec", který je umístněný pod "hvězdnou oblohou". Zde můžeme shlédnout krátký dokument kanálu Discovery o potopení lodi. V poslední místnosti je několik vitrín s osobními věcmi pasažérů s krátkými příběhy o těchto lidech a s důvodem, proč byli zrovna na této lodi. Mezi zajímavosti zajisté patří vitrínka s několika otvory, kde jsou umístěny lahvičky s parfémy, jejichž vzorky vezl jejich majitel do New Yorku a k nimž si můžeme otvorem přivonět. Osobně by mě zajímalo, jestli jsou parfémy skutečně autentické, protože vůně z vitríny byla opravdu příjemná. V této místnosti jsou také čtyři velké desky se jmény lidí kteří se plavili a umírali na této lodi. Jsou rozděleny podle tříd a podle toho, kdo zemřel a kdo ne. Hledáme jména "svých" pasažérů - já cestuji jako … s manželem, synem a dvěmi sloužícími, dcera je učitelkou hudby dcery presidenta Roosevelta, manžel je muž s českým jménem, který veze do Ameriky svého syna, syn je důstojníkem španělské armády. Přežívám jako jediná z naší rodiny, dokonce i můj fiktivní manžel a syn zůstávají ve studené vodě oceánu.
Co říct k výstavě? Každopádně stála za vidění, dýchla na mě historie a lidské osudy, které bych jinak nepoznala. Jen si myslím, že za vstupné, které je jistě nemalé, jsme mohli vidět daleko víc věcí, vyzdvižených ze dna. Ale i tak - díky.

Tak tam jsem byl,a bylo to opravdu povedené,ted tam probíhá výstava tutanchamona,určitě stojí také za to.