close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Amsterdam

29. února 2008 v 19:34 |  Holandsko
Jarní prázdniny se blíží, sníh opět téměř nikde, zpanikařili jsme a zrušili rezervaci na horách. Ale co s týdnem volna? Loni jsme byli v italských Benátkách, letos jsme se rozhodli na poslední chvíli pro Amsterdam. Mládež celkem neprotestovala, tudíž jsme zasedli k počítači a začali hledat nocleh. Máme svoje oblíbené netové stránky, kde se obvykle nějaký volný hotel najde, tak jsme začali listovat… Jeden čtyřlůžkový nebo dva dvoulůžkové, různé kombinace od pondělí 18. do středy 20. února. Samozřejmě jsme chtěli hotel, se snídaní, co nejblíže centru. Vyhrál to hotel Aalborg u Sarphathi parku, téměř v centru Amsterdamu. Objednali jsme pokoj, kupodivu jsme nemuseli ani posílat žádnou zálohu.
V neděli jsme vyzkoušeli sehnat autobus, kterým bychom jeli, bohužel nebylo volné místo, tak jsme v deset večer sedli do naší fabie a vyrazili. Jeli jsme schválně malým autem, z fotek jsme viděli, že parkování asi nebude nic moc. Jeli jsme podle mapy v GPS, budeme muset mapy asi zaktualizovat… Naše cesta vedla po D1 na Prahu, dál po D8 směrem na Teplice, tam jsme minuli sjezd na novou dálnici, takže jsme pokračovali na Cínovec a Drážďany, kde jsme najeli opět na dálnici. Dál jsme tedy míjeli Lipsko, Halle, Magdeburg, Hannover, Osnabrück, a kolem poledního parkujeme před hotelem. I přesto, že jsme si dělali časté přestávky, jsme přijeli brzy. Nástup do hotelu je až po 15 hodině, takže vyrážíme sehnat drobné na parkování a potom se vydáme na obchůzku města.
Prvním problémem je sehnat drobné do parkovacího automatu. Parkování na 24 hodin nás bude stát 19,80 EUR, automat bere pouze mince, ne bankovky. Ach jo… Na recepci v hotelu nás odmítnout, že tak 3 minuty chůze od hotelu je pošta, kde nám rozmění. Po chvilce hledání poštu nalézáme, ani tam nám však nerozmění. No nic, kde je nejbližší pekárna? Nalézáme Bakery, ve které obsluhuje příjemný pán vzhledu Araba. Kupuji dva croasanty, platím euro čtyřicet, podávám mu padesátiarovou bankovku. Vrací mi, většinou však zase papírové, takže mou chabou angličtinou vysvětluji, aby mi 20 EUR rozměnil na mince, že potřebuji zaplatit parkovné. S úsměvem mi dvacetierovku mění za drobné mince. Vracíme se k automatu, vhazujeme mince a stiskneme zelený knoflík. Zrada… Špatně jsme přečetli návod - měli jsme napřed ještě pomačkat žlutý knoflík, až by naskočila sazba D - parkování na 24 hodin. Takhle se nám povedlo parkovné zaplatit pouze do deváté hodiny večerní (hodinová sazba byla 2,20 EUR). Ach jo… ale hlavu si z toho nelámeme, dáme lístek za okno a vyrážíme.
Jdeme ulicí Sarphatipark, dále Albert Cuypstraat, kde mají obchodníci vyskládané zboží před obchody na stáncích, a ulicí Van Soustrast přicházíme na Stadhouderskade, kde pozorujeme Singelgracht - kanál, kde jsou zaparkované hausboaty. Podél něj jdeme ke hlavnímu kanálu, k Amstelu, podél kterého pokračujeme a koukáme na zvedací mosty. Jen se žádný ne a ne zdvihnout, protože lodě, které po kanálu jezdí, jsou celkem nízké. Ale dočkali jsme se, připlouvá vyšší loď a mosty se postupně zvedají. Přecházíme po Blue Bridge (Modrém mostu) na ulici Amstel, kupujeme mapu, okukujeme první Coffee shopy a po trase tramvaje čísla 4 se vracíme na Stadhouderskade, odkud se po trase, po níž jsme přišli, vracíme k hotelu. Jdeme se ubytovat, najíst, chvilku si zdřímnout a v podvečer vyrážíme s manželem na druhé kolo.
Vyrážíme po ulici Sarphatipark na Ceintuurbaan, po ní až ke kanálu Boeren-Wetering, kolem něj po ulici Hobbemakade na Stadhouderskade, kde je Rijksmuseum. Chtěli jsme je najít, abychom se druhý den nezdržovali hledáním. Obejdeme muzeum zvenku, nakoukneme jak má otevřeno Muzeum diamantů a pomalu se po nábřeží vracíme do hotelu. Na ulici Ruysdaelkade vidíme výlohy s děvčaty, vyhlíží si zákazníky.
Druhý den v hotelu bohatě posnídáme, máme k dispozici džus, kávu, čaj, mléko, kakao, croisanty, francouzské bagety bílé i celozrnné, něco na způsob toustového chleba bílého i celozrnného. K tomu několik druhů salámů, tvrdý sýr, máslo, marmeláda, med, vejce natvrdo, do misky si můžeme dát jogurt bílý nebo ovocný a různé druhy lupínků. Najedli jsme se dosyta a vyrazili k Rijksmuseu (doslovný překlad je Říšské muzeum). V současné době v něm probíhá rozsáhlá rekonstrukce, která má být podle posledních zpráv ukončena v roce 2010. Vstupné jsme platili za dospělého 10 EUR, děti do 18 let šly zdarma. K vidění je zde pouze malá část sbírek, nicméně jeden z nejslavnějších obrazů malíře Rembrandta van Rijna Noční hlídka je zde k vidění. Obraz malíř dokončil roku 1642 a je na něm zobrazen nástup střeleckého oddílu arkebuzníků kapitána Banninga Cocka. Po svém zhotovení způsobil skandál, neboť jednotliví portrétovaní střelci byli na malíře rozhořčeni proto, že jsou vymalováni pouze částečně nebo jsou téměř zakryti, přestože všichni za něj zaplatili po 100 zlatých. Jeho dnešní rozměry jsou 3,63 x 4,37 m a je mu věnováno průčelí jednoho malého sálu. Pobyli jsme zde i přesto téměř dvě hodiny a hned na rohu ulice Paulu Petterstrat jdeme do brusírny diamantů Coster Diamonds. Po zaregistrování (protože bez registrace Vás dovnitř nepustí), můžeme vstoupit. Díváme se na postup broušení diamantu, kdy se z nevzhledného bílého kamene stává klenot. Poté je zasazen do zlata a stává se z něj nádherný šperk. Můžeme se jít kouknout i do muzea, kde jsou klenoty vystavené, ale tento zážitek si ráda odpustím.
Po ulici Stadhouderskade jdeme kolem Singelgrachtu,, přecházíme na ulici Leidsestraat, zahýbáme kolem Prinsengrachtu a míříme k muzeu Anny Frankové. Pro ty, kdo neví, kdo je Anna malá vysvětlivka. Je to židovka, která se s rodiči a sestrou přestěhovala před nacisty z Německa do Holandska. V červenci 1942 dostala Annina sestra Margot předvolání do transportu a od té chvíle se rodina ukrývala v zadním traktu firmy, kde byl Annin otec vedoucí. Celkem se na malých prostorách ukrývalo 8 lidí. Anna, coby třináctiletá dívka, si v úkrytu začala psát deník. 4. srpna 1944 byla skrýš prozrazena anonymním telefonátem, 8 obyvatel a dva pomocníci byli odvlečeni do koncentračních táborů. Anna zahynula v roce 1945 v táboře Bergen-Belsen. Její otec jako jediný z ukrytých přežil a v roce 1947 vydává deník své dcery knižně. Od té doby byla tato kniha přeložena do mnoha světových jazyků, včetně češtiny.
V domě na Prinsengracht 263 jsme si prohlédli prostory, kde se tato historie odehrála a prošli jsme si pokoje, kde se rodiny skrývali a kde Anna psala svůj deník. Tady jsem také poprvé v životě viděla opravdového Oscara, za adaptaci Deníku byly v roce 1956 uděleny 3. Jednoho z nich - pro nejlepší herečku ve vedlejší roli - dostala Sherley Winters a je vystaven tady, v muzeum. Vystáli jsme si na tento zážitek dokonce frontu, vstupné bylo 7,50 EUR pro dospělého a 3,50 EUR pro teenagery.
Z tohoto muzea jsme vyrazili na náměstí Dam, kde sídlí Muzeum Madame Tussaud. To měly děti slíbené za odměnu, když budou šlapat a nereptat. Tam jsme zakoupili rodinné vstupné za 59,95 EUR a vyrazili výtahem do 3. patra za zábavou. Užili jsme si pózování s voskovými figurínami, vyfotili se s Leninem, Gorbačovem, J.Roberts, DJ Tiëstem, G. Cloonym, R. Williamsem, sirem O´Connerym, viděli jsme Salvatora Dalího, princeznu Dianu a mnoho dalších. Úžasná tam byla "ulička hrůzy", kde je dokonce piktogramem zákaz vstupu pro osoby se slabým srdcem. No, už vím proč.
Pak jdeme po ulici Rokin , kde nasedáme na prosklenou loď a vydáváme se na okružní jízdu Amsterodamem (platíme 7,50 za osobu, děti slevu nemají). Po shlédnutí spousty zajímavostí od vody se po hodině vracíme zpět.
Z lodi jsme vyrazili kouknout na další atrakci Amsterodamu, na uličky lásky. Jsou mezi náměstím Dam a Nieuwmarktem, fotit je v nich nebezpečné, ale za kouknutí to stojí. Tak jak u nás máme ve výlohách různé druhy zboží, tam jsou ve výlohách děvčata. Mladší, starší, malá, velká, prostě od každého trochu.
Další zajímavostí, za kterou jezdí spousta mladých i starších lidí jsou Coffee Shopy, kam má mládež do 18 let vstup zakázaný. Okukujeme je zvenku, nabídka je opravdu široká - od vodních dýmek, přes koláčky po ubalené jointy…
Blíží se noc, podél kanálu Kloveniersburgwal se vracíme na ulici Amstel o odsud nám už téměř známou cestou zpět do hotelu. Padáme do postelí, nohy nás bolí, ale jsme spokojení.
Ráno po bohaté snídani nasedáme do auta a vracíme se domů. Prostě zase jeden fajn výlet…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters