close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Stolování - úvaha

13. srpna 2007 v 20:59 |  9. třída
Blíží se večer. Jeden z nejkrásnějších v roce… Bytem to začíná vonět rybou a bramborovým salátem. Vím, že před rybou bude čočková polévka, je to naše rodinná tradice.
Máma vytahuje nažehlený sváteční ubrus a já jí pomáhám leštit příbory a porcelán, který používáme jen na opravdu sváteční příležitosti. Bílé talíře s oranžovým dekorem se lesknou a zvou k naložení nějaké dobroty.
Ubrus už je na stole, rozdávám mělké talíře. U stolu budeme sedět čtyři, i přesto, že táta je zatím ještě v práci. Má náročné povolání, je hasičem a já mu to tak trošku závidím. Jsou to správní chlapi a já bych chtěl být jednou také takový.
Na mělké talíře patří hluboké, vlevo vidlička, vpravo od talířku nůž a lžíce. Poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté… a hotovo! Ještě skleničky na pití, protože prababička říkávala, že ryba má plavat. A jídlo se má zapíjet. Doprostřed stolu přidám svíčku, ozdobenou zelenými větvičkami, nemáme klasický věnec se čtyřmi svícemi, protože náš kulatý stůl je malý a bude na něm spoustu jídla a velká dekorace se nám tam prostě nevejde. Ale náš stůl se mi líbí, máme u něj k sobě tak nějak blíž, cítíme se u něj všichni dobře.
Máma má večeři hotovou, jdeme se všichni převléknout do slavnostního oblečení a teď jenom chviličku počkáme, než zazvoní táta. A už je tady! Jdeme si ještě do koupelny umýt ruce a večeře může začít.
Usedáme kolem stolu a maminka podává mísu s polévkou. Nejdříve nalévá tátovi, potom mě, sestře a nakonec sobě. Mísu dá ze stolu pryč a podává jinou, s bramborovým salátem a talíř s osmaženou rybou. Popřejeme si dobrou chuť a pouštíme se do jídla. Maminčina čočková polévka mi vždycky chutná, dělá ji hustou, skoro v ní stojí lžíce. Přidává do ní i brambory a uzeninu, ovoní ji majoránkou. Nechal jsem si naložit plný talíř, ale už pokukuji po bramborovém salátu a rybě.
Polévka je snězená, dáváme talířky na sebe a odkládáme je na kuchyňskou linku. Nakládáme si na talíře druhý chod. Táta nám nalévá pití, mě a mé sestře Lucii coca-colu, sobě a mámě trošku piva. Nemůže jej vypít moc, protože za chvilku pojede zpět do práce a mohl by z toho mít problémy. Proto si do skleničky nalévá jen trošku, jak sám říká, na spláchnutí mastnoty.
Pouštíme se do ryby. Jíme pomalu, protože v ní mohou být kosti. Lucie už vytahuje první kostičku, směji se jí, protože je malá, skoro neviditelná. Ale ejhle! I v mé porci se kost objevuje. Ukazuji ji své sestře, tu kdybych spolkl, o zábavu máme postaráno. Tu bych si z krku asi sám nevytáhl.
Z talířů pomalu jídlo zmizelo, ale co to? Táta si ještě přidává! A my musíme podle tradice sedět u stolu, dokud poslední strávník nedojí. Ta netrpělivost… Maminka se otáčí a aspoň nám podává tácek s chlebíčky a druhý s cukrovím. Uždibujeme, i když jsme najezení. Ještě nás čeká přípitek - k tomu je pro nás nejlepší dětské šampaňské, protože jedině máma by mohla pít alkohol. My se sestrou jsme ještě děti, táta musí zpět do práce. Ale maminka sama nepije, raději si s námi připije dětskými bublinkami.
Už i tatínek má talíř prázdný. Talířky jsou poskládané na sobě a ze stolu pryč, sestra je skládá do myčky. Načínám bublinkové "víno" a rozlévám je do připravených vysokých skleniček.
Připíjíme si a přejeme si vzájemně krásné svátky. Protože dnešní večeře byla ta, na kterou se vždycky těším z celého roku nejvíc. Je tajemná, protože na mě čeká zajisté nějaké překvapení, a proto je pro mě šíleně dlouhá. Ptáte se proč? Protože to byla večeře štědrovečerní….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters