Pocházel z ostrova Samos u pobřeží Turecka, kde začala kolem roku 600 př.n.l. řecká filozofie. Byl to řecký matematik, astronom a filozof. Vytvořil teorii o nehmotné matematické podstatě světa a stál u zrodu idealistické filozofie. Jako dospělý opustil rodný Samos a vydal se na cesty. 20 let pobýval v Egyptě, kde studoval moudrost tamních kněží, dalších 12 let prý strávil v Babylónii. Nakonec se usadil v jižní Itálii, kterou Řekové tehdy kolonizovaly. Právě tady rozvinul své učení, zjistil totiž že výška hudebního tónu závisí na délce struny. Pythagoras se začal zajímat o matematiku a dospěl k pozoruhodnému filozofickému závěru:vlastnosti hmotného světa neurčuje sama hmota, ale naopak nehmotné matematické vztahy. Jeho žáci a následovníci významně přispěli k rozvoji řecké matematiky, astronomie, hudby, ale i lékařství. Hlavní význam pro vývoj evropské filozofie spočívá v jeho teorii o nehmotné podstatě ducha.
Pythagorova věta (součet čtverců nad odvěsnami pravoúhlého trojúhelníku se rovná čtverci nad přeponou). Byla známa již ve starověkém Babyloně dávno předtím, už za vlády Chamurapiho (1728-1686 př.n.l.) a stala se součástí výuky matematiky.
