13. srpna 2007 v 21:21
|
Indie
Více jak 98 % obyvatel Indie jsou věřící. Býci a krávy jsou posvátná zvířata a běda, chtěl-li by je někdo odehnat ze silnice, jestliže brání v provozu. V některých oblastech Indie(i když je to oficiálně zákonem zakázáno) se v případě smrti muže, společně s ním upaluje i jeho vdova(satí-čistá, cudná, ctnostná žena).
Nejrozšířenějším náboženstvím v Indii je hinduismus: styk s božstvem prostředkují kněží, zvaní bráhmani.
Čína
Pekingský palácový psík patří mezi společenská plemena psů, a mnohokrát si získal velikou oblibu u králů a šlechty. Svého času byl posvátným zvířetem dvora čínských císařů, pod trestem smrti ho nesměl vlastnit nikdo jiný. Chovali ho příslušníci nejbohatších vrstev, zejména pak v císařském paláci v Pekingu. V době, kdy v Evropě bylo sotva něco známo o systematicky vedené plemenné knize pro chov psů, existovaly již v Pekingu přesné pokyny, jak se mají psi krmit. Potrava se skládala ze žraločích ploutví, slučích jater a kachních prsíček. Byly též vypracovány přesné popisy, jak se mají psi chovat. Od poslední císařské vdovy Cch´-si, se zachoval velice květnatý popis palácových psíků.
Císařovna prý dokument sepsala sama a jeho úvod zní: "Perly stékají ze rtů jejího císařského majestátu Cch´-si, císařovny květnaté země Konfucia." Po tomto úvodu následuje popis psů, který bychom mohli považovat za první "standard" plemene.
"Nechej být lvího psa malého, nechej jej nosit kolem krku vlající plášť důstojnosti, nechej jej rozvinout vlající vlajkou přepychu, přes hřbet nechť má bujnou standartu. Nechej jeho tvář býti černou a huňatou jeho hruď, rovné nechť je jeho čelo a nízké, jako u císařského boxéra, oči veliké a svítící, uši nechť jsou posazené jako plachta válečné džunky, nos jeho nechť je rovný jako u hinduského opičího krále. Nechej jeho přední nohy ohnout, aby si nepřál daleko putovat, nebo neopustil okolí císařské. Jeho tělo nechť je jako u lovícího lva, který uchvacuje kořist. Jeho nohy nechť jsou hojně obklopeny srstí, aby byl jeho krok neslyšný a jeho pyšná standarta, ať se rovná chvostu tibetského yaka, který svou bohatostí chrání císařskou jemnost před útokem létajících nepřátel. A jako barvu nechť nosí barvu lva, žluť zlatou, nošen v rukávu žlutého hávu, nebo v barvě červeného medvěda nebo pruhovaný jako drak, aby se ke každému hávu z komory císařovny hodil nějaký pes. Nechej ho uctívat své předky a nosit ho dary na psí hřbitov v zakázaném městě pokaždé, když je měsíc v novu. Nechť se chová tak důstojně jako vévodkyně, nechť se naučí ihned pokousat cizí ďábly. Ve dnech nemoci má být mazán mastmi, vyčištěným tukem ze sněžného leoparda a k pití mu dávej drozdí vejce plné šťávy z horské byliny, rozetřené se třemi špetkami z rohu nosorožce a nasaď mu pijavice. Takový zůstane, ale když pojde, pomni, že ani člověk není nesmrtelný - a zemřít musíš i ty!"
Evropané, kteří se o těchto slavných psících dozvěděli, si velmi přáli jednoho do Evropy přivézt. S čínskou zdvořilostí bylo takové přání občas splněno, ale alespoň se to tvrdí - žádný z těchto psů nikdy cestu nepřežil. Skleněné a bambusové střepiny, které dostal do posledního jídla, se postaraly o to, aby se žádný pes nedostal do cizích rukou. Až za války Číny proti západním mocnostem,v roce 1860 se podařilo zachránit Angličanům v císařském paláci pět palácových psíků před smrtí, a ti se stali základem pro pozdější evropský chov pekinézů. Jeden z těchto pěti psů, fenka "Looty" byla po uhynutí vycpána a vycpaný preparát je k vidění ještě dnes v přírodovědeckém muzeu v Londýně. Chov pekinézů se v Anglii zdárně rozvíjel a již kolem roku 1900 se rozšířil po celé Evropě. Dnes si pekingského palácového psíka může dovolit každý, kdo má vytříbený vkus a smysl pro tajemné kouzlo tohoto mimořádného zvířátka.
Drak - Během celé několikatisícileté čínské historie vystupoval Drak jako legendární a posvátné zvíře a byl ztotožňován s císařským majestátem. Tak například trůn, na kterém císař seděl, se nazýval Dračí trůn a oblek, který císař nosil na sobě, Dračí roucho.
Z posvátných zvířat je nejstarší doloženou dvojicí DRAK a TYGR. Jejich zobrazení složené z mušliček je umístěno na východní a západní straně pohřbu ze 4. tisíciletí před n.l. V mnohem pozdějších staletí byla tato dvojice nahrazena dvojicí DRAK a FÉNIX, která se stala symbolem manželského páru, principů jin a jang atd. Zajímavý je vývoj posvátného TYGRA. Z původního ochránce světa zemřelých (Číňané si umísťovaly svět mrtvých na západ) a světa duchů a démonů ,se stal, především v lidovém umění, nejvýraznějším ochráncem lidí a zejména dětí. V palácích, chrámech i městech tygra v této funkci nahradil LEV, jehož podoba přišla do Číny s buddhismem.
Jako "stará" (vysokého věku se dožívající a i zjevem staře působící) a (proto) "moudrá" byla želva v Číně prorockým tvorem a její krunýř se používal při věštění. Musel to být pro příslušníky dávných národů velmi sugestivní obraz, prastarý a bájným ještěrům podobný tvor vystupující z moře, které samotné je symbolem bezbřehosti času a zrození života, aby nakladl vejce a pak se opět vnořil do nekonečna oceánu, nechávajíc své děti vlastnímu osudu. "Jako jediné skutečné zvíře ve čtveřici posvátných tvorů (fénix, drak a jednorožec) symbolizovala dlouhověkost (a to oprávněně: některé obří želvy se dožívají až 150 let) a také nezničitelnost, která z ní učinila znak vojenské moci. Želva představovala I nesmrtelnost čínských vládců, kteří byli považováni za bohy. " (N. J. Saunders)
<a href=https://yougame.biz/forums/527/>веб программы</a> - приватный чит варфейс, чит код гта