Ve 2. pololetí 19. století v českých zemích začala sílit slovanská myšlenka.Ta se projevovala jak v literatuře tak v politice a všeobecně se šířila mezi obyvateli. V té době se divadelní hry hrály ve velké většině v německém jazyce. České divadlo se hrálo jen okrajově a to u kočovných společností. V době národního obrození vznikla potřeba rozvoje českého divadelnictví. Z toho důvodu byly vyhlášeny lidové sbírky pro získání prostředků k výstavbě kamenného divadla, která trvala cca 30 let. Základní kámen byl položen v roce 1868 a divadlo bylo provizorně otevřeno v roce1881, téhož roku však vyhořelo. Byla vyhlášena nová sbírka,která trvala pouze cca 6 týdnů. Znovu bylo otevřeno v roce 1883.bylo postaveno podle návrhu J.Zítka a J. Schulze. Na výzdobě se podíleli malíři Aleš, Brožík, Hynais (namaloval oponu), Ženíšek, Mařák a další. Ze sochařů se na výzdobě podíleli Myslbek, Schnirch, Wagner a jiní. V kulturním povědomí žije jako 1. ředitel F.A. Šubrt.
Svoji činnost zahájilo Národní divadlo představením opery Bedřicha Smetany Libuše. V současné době působí v Národním divadle tři scény: činoherní, opera a balet. Stále se jedná o nesmírně krásný a důležitý objekt, který spolu s moderní provozní budovou v níž je umístěna i hlavní pokladna tvoří dominantu Prahy.
