Ve svém dnešním referátu bych Vás chtěla seznámit s kočkou. Ne ovšem s kočkou domácí, ale s kočkou divokou, latinsky se jmenuje Felis silvestris a která na našem světadíle žije převážně v lese. Žijí také v Asii a Africe. Je to savec, v dospělosti délka jeho těla dorůstá až do 80 cm a ocas může mít dlouhý až 35 cm. Kocouři váží kolem 5 kg, kočky jsou asi o kilo lehčí. Ve vzácných případech však může divoký kocour vážit až 15 kg. Od zdivočelých koček domácích rozeznáme pravou kočku divokou podle huňatého ocasu s výraznými černými proužky a podle jemného pruhování celého těla. Ocas nevybíhá do špičky a mezi ušima mají čtyři tenké tmavé proužky a na nohou mají také několik příčných tmavých pruhů. Potíže při určování nastávají díky tomu, že se kočka domácí velmi snadno kříží s kočkou divokou. Proto je někdy těžké rozhodnout, o který druh jde.
Kočka domácí miluje teplo a otevřený terén, takže jí vyhovuje okolí lidských obydlí, kde i v zimě a chladu nalezne teplé útočiště. Naopak evropská kočka divoká dává přednost hustému lesu. V Evropě se vyskytuje již zřídka. Největší výskyt je zaznamenán v jižní a střední Evropě a na Slovensku. V Čechách byla vyhubena na počátku 19. století. V 70. letech minulého století byla vysazena na Šumavě, kde je i nyní její malá populace, ale nevyhovují jí studené zimy s hodně sněhem.
Kočka divoká je u nás zařazena do kategorie ohrožených živočichů a je trvale hájena. Loví většinou v noci. Žije samotářsky nebo v párech a má označená svá území výměšky žláz na nohou, močí a výkaly. Kočka loví drobné živočichy, hlavně na zemi, nerada šplhá po stromech a skalách. I když dobře plave a ráda žere ryby, vodě se vyhýbá. Při lovu jsou zrak a sluch velmi důležité smysly.
Divoké kočky se páří v únoru nebo březnu. Po 65 dnech se rodí 3 - 5 slepých mláďat. Oči otvírají po 10 dnech a 4 týdny sají mateřské mléko. Samostatné jsou ve stáří 3 - 4 měsíců. Dosahují věku 10 let.
Při pečlivé ochraně se snad populace divokých koček znovu rozšíří a stane se běžným prvkem naší přírody.
Z knihy "Savci" edice Průvodce přírodou, autor Josef Reichholf
