close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Potos 2006

14. května 2007 v 21:49 |  Řecko
23. srpna 2006 jsme se s rodinkou v Brně posadili do letadla a už podruhé odletěli na řecký ostrov Thassos. Loni se nám tam moc líbilo, tak jsme se rozhodli k návratu. Tentokrát jsme letěli z Brna přes Ostravu, kde jsme měli zhruba hodinovou přestávku. Poté jsme znovu nasedli do letadla a zamířili k jihu.
Druhé přistání proběhlo v Kavale na letišti, odkud jedeme do přístavu v Keramoti. Tam se nalodíme na trajekt a přeplouváme na ostrov Thassos. Připlouváme k městu Limenas, hlavnímu městu ostrova. Odsud po západním pobřeží míříme k městečku Potos, kde máme ubytování. Cestou vykládáme ostatní rekreanty, takže padesátikilometrová cesta se pěkně táhne. Našeho pana domácího Sakise známe už z loňska, řecký sympaťák kolem pětatřiceti let, jeho manželku, Češku Danu také. Vlastní dva apartmánové domy na konci Potosu, s pool barem a bazénem, pár kroků od moře a jenom asi 300 metrů od centra městečka. Na srazu s delegátkou si hned domlouváme půjčení auta, tentokrát to bude Suzuki Jimny, chceme se jet podívat i do hor. Láká nás Ypsario, nejvyšší vrchol ostrova. Loni se nám nepovedlo najít cestu, letos to nevzdáme.
Potos je malé městečko na jihu ostrova, s bohatým nočním životem. Je v něm dostatek taveren, obchůdků, noční život tu funguje. V "gyrosárně", do které chodili už loni, kupujeme svůj první ostrovní gyros. Majitelé jsou Řekové, dva bratři, ale domluví se s vámi obstojně slovensky. Při podvečerní procházce městem dostáváme pozvánku na typickou řeckou svatbu. Datum se shoduje s datem, kdy budeme mít půjčené auto, takže ani moc neváháme.
Máme pobyt s vlastní stravou, takže si můžeme ostrova užít, nejsme vázaní na pevnou dobu snídaní a večeří. Jsem zvyklá, že na snídani nakrájím zásoby z lednice, děti zaběhnou pro chleba a nacpeme se, na oběd - pokud se touláme někde poblíž - mám už léta osvědčený dovolenkový jídelníček. Je to sestava asi 20 jídel, které jsou hotové do půl hodiny. Děti jsou v pubertě a po koupání žerou jako kyseliny:-) A večeře? Všichni zbožňujeme gyros a souvlaki, takže není co řešit...
Nastal den, kdy autem vyrážíme na jízdu do vnitrozemí ostrova. Podrobná mapa ostrova neexistuje, takže jedeme jen podle mapky, kterou jsem přiložila do galerie. Musíte sami uznat, že nic moc. Jako první cíl putování si stanovujeme horskou vesničku Kastro, kde žije natrvalo pouze jeden obyvatel - majitel taverny. Cesta z Limenárie se škrábe pořád vzhůru, po 10. kilometru ztrácím naději, že do vesnice přijedeme. Dostáváme se na jakousi planinu, odsud už je Kastro kousek. Koukneme tam do kostnice, podíváme se do vesnického kostelíčku a zasněně se zahledíme k Ypsariu. Jestlipak se nám letos zadaří? Vracíme se zpět, cestou do Potosu zastavujeme v sousední vesničce Pefkari a jdeme na "ringos", nafukovací kruhy tažené za motorovým člunem. Děti a manžel do kruhu, já s kamerou do člunu. Děti si to ještě několikrát zopakují, my se zatím koupeme v průzračném moři.

Ráno před nás staví výzvu jménem Ypsario. 1204 metry vysoký vrchol ostrova se záhadnou stavbou nahoře. Míříme do vesničky Maries, kterou máme projet, minout jezero a dát se vpravo. To je jediná informace, kterou máme. Maries projíždíme, končí asfaltka a začíná prašná cesta, lemovaná stovky úlů. Vpravo před námi se objevuje voda, jezero je pro tento rybníček opravdu nadnesený název. Jeho voda ve mě důvěru opravdu nevzbuzuje, kolem pobíhají kozy, kterých je na Thassu společně s ovcemi nepočitatelně. Chvilku se s nimi mazlíme a pokračujeme dál. Objíždíme "jezero" a opravdu, na jeho konci je dřevěný rozcestník, popsaný barvou. Vlevo Agios Pantelenmon, vpravo Ypsario. Tak tedy vpravo. Po makadamu se škrábeme vzhůru... první kilometr, druhý...zatáčka, výmol, prudký stoupák, zatáčka, díra, sesyp... a tak to pokračuje dalších asi 10 kilometrů. Cestou jsme potkali asi 5 aut, není to zrovna magistrála. Před závěrečným stoupáním manžel zapíná náhon na všechna 4 kola, vyhýbá se asi půlmetrové díře uprostřed ostré zatáčky a Jimny hrabe a hrabe... Ale vyjel, slabšáci s Corsou to vzdávají a šlapou pěšky. A jsme nahoře na hoře... Ten výhled... Jen kovové monstrum na jeho vrcholu pro mě bylo těžkým zklamáním. Pořád jsem myslela, že to je rozhledna, poté mi bylo řečeno, že tam měl stát nějaký radar. Ale stejně nešlo po žebřících vylézt vzhůru. Kolem spousty betonu, ale vyhlídka opravdu stála za to. Po pokochání se pohledem odjíždíme. Vracíme se stejnou cestou, u jezera se rozhodujeme, jestli zpět a na pláž a nebo se kouknem, co že to vlastně je ten Agios Pantelenmon, kam nás posílá druhá směrovka. Vyhrává zvědavost. Vnitrozemím ostrova po prašných cestách se vydáváme k cíli. Putujeme pomalu, cesty opravdu nejsou silnice první, druhé, ale ani třetí třídy. Asi po dvou hodinách se dostáváme ke stavbě, která je označena Agios Pantelenmon.
Je to mužský klášter a opravdu nevypadá, že by tam mířily autobusy cestovek. Vítá nás vrátný, manžel a syn fasují slušivé kalhoty, protože samozřejmě mají kraťasy nad kolena. Já procházím v pohodě, mám tričko s krátkým rukávem a kalhoty do půl lýtek. Obcházíme klášterní budovu, nakukujeme do kostela a cestičkou se dostáváme ke zřejmě hlavní atrakci kláštera - jeskyni s krápníky. Je uzpůsobena jako motlitebna, ve výklenku je naházené dámské prádlo. Ale protože vrátný mluví pouze řecky a delegátka o tomto klášteře nic neví, nedozvěděli jsme se, proč tomu tak je. Přes Prínos a Skala Prinos se vracíme na pobřeží a míříme k dočasnému domovu. Dnešní mise byla splněna.
Poslední den s autem jsme si udělali kolečko kolem ostrova, navštěvujeme místa známá z loňska, zastavujeme v Limenárii, vykoupeme se ve Skala Kalirachis, zastavíme v Limnosu, v Panagii nakupujeme med pro babičky, vykoupeme se na Golden Beach a míříme zpět k Potosu. Občas zastavíme na nějaké vyhlídce, ale pomalu se blížíme k Potosu.
Zbytek dovolené jsme strávili na pláži, u bazénu, na vycházkách kolem Potosu, když se vyhrabete na kopec na východ od něj, bude to stát za tu námahu. Moře tu má spoustu barev, když není opar, je vidět na poloostrov Athos, kam je návštěvníkům vstup zakázán. Otvírá se nám i vyhlídka na mořskou jeskyni, ale žene se bouřka, tak se raději vracíme.
Letos jsme si dovolenou opět užívali, procestovali jsem kus ostrova, navštívili řeckou svatbu, povozili se na "ringos", stavili se v zapadlém klášteře, kam cestovky nejezdí, užili si ostrovní bouřku, bazén i moře. Dvanáct dnů uběhlo jako voda a balíme na cestu domů. Autobus, trajekt, letadlo a už přistáváme v Brně. Dovolená skončila. Je nenávratně pryč. Ale vzpomínky, ty nám zůstanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters