Dostala jsem dárek k narozeninám. Asi jsem opravdu letos nebyla tak hodná, jak jsem si myslela. Manžel, syn a táta mě jako jedinou ženskou z výpravy vzali sebou do auta a vyrazili jsme směr Čechy. Naším cílem byla vojenská akce Bahna 2006. Po několika hodinách cesty jsme za obcí Strašice nedaleko Rokycan vystoupili z auta a vyrazili. Netušili jsme, co nás čeká, tak jsme nasadili rychlejší krok... Pravda, ve skupince za námi se ozval dívčí pláč a slova: "Nechte mě tady umřít", ale říkala jsem si, že je holka hysterka. No... nebyla... po půlhodinovém pochodu do kopce jsem také vyhlížela mraveniště, kam ulehnu a nechám se ohlodat od mravenců, jen abych nemusela dál. Ale hrdá duše mi nedovolila a já šlapala dál. Pak už chvíli vedla cesta z kopce a dostali jsme se přímo k bojišti. Pravda, přehlídku vojenské techniky jsme stihli už jen v závěru, ale dynamické ukázky bojů opravdu stály za to. Vojáci stříleli, hasiči hasili, policisté honili zločince... Paráda... Jen to vedro... 30 °C ve stínu v davu 50ti tisíc lidí je opravdu chuťovka. Chvilku jsem si šla od ukázek odpočnout do stínu (s tím, že se přece neztratím), zaparkovala jsem v dolíku u jakéhosi mostku a má cesta byla odměněná. Po mostku šla skupinka důstojníků, jeden z nich ve skotském kiltu - dámy, už víte, co pod ním Skoti nosí? Já to vím, viděla jsem to na vlastní oči ;-) Po chvilce odpočinku jsem se vnořila zpět do davu a hledala pánskou část naší výpravy. Cestou jsem se ještě vyptala na možnost studovat na Vojenské střední škole, velké touze mého syna. Přiznám, že studentům, ani jejich starším kolegům nezávidím. Mí pánové se vypravili ještě na statické ukázky, které byly umístěny pod kopcem. Když jsem si představila, že ten kopec polezu v tom vedru zase zpátky, vzdala jsem to, chvilku okukovala stánky a vypravila se pomalým přesunem zpět k autu. Davy lidí prostě nejsou nic pro mě... Celkově bych akci hodnotila jako parádu, klobouk dolů před účastníky, kteří běhali v uniformách se zbraní v ruce. Jen pro pořadatele bych měla výtku - při dynamických ukázkách bojů slabší povahy a lidé menších postav nic neviděli i přes to, že na jeřábu visela velkoplošná obrazovka. Ukázkový prostor byl ohrazen páskou, za ní stála jedna řada lidí, obvykle ramenatých chlapů, pak byl vybetonovaný kanál, ve kterém stála druhá řada lidí... no a co viděla ta třetí řada, to si nechci ani domýšlet. Já vím, že jsem byla ve vojenském tankodromu, ale ze dvě přírodní nebo nějaké rozebiratelné tribuny navíc by vůbec neškodily... Ale i tak to byl fajn den, díky armádo!
